Publikujeme reportáž od AnarCom – Anarchistické-komunistické sítě působící v takzvané Velké Británii. Na drobné sporné části reportáže reagujeme poznámkami pod čarou.
ČÁST PRVNÍ
V průběhu Action week se v Praze sešlo 120 až 150 revolučních internacionalistů*tek, aby na kongresu začali*y koordinovat aktivity proti kapitalistickým válkám. Akce byla od počátku plná problémů, částečně kvůli nedostatku zkušeností organizátorů*ek a částečně kvůli místní realitě, která spočívala v rozkolu anarchistického hnutí v takzvané České republice.
Tento rozkol se projevil na jedné straně v tendenci, která je v opozici vůči všem kapitalistickým válkám a na druhé straně jiné tendenci, která se staví za podporu vybraných států. Je to jasný rozpor mezi revolucionáři*kami a obhájci*kyněmi národní buržoazie.
Důsledky toho se před námi odehrávaly v reálném čase. Přesně tak, jak to jeden zahraniční delegát zaznamenal ve své zpětné zprávě jako důsledek „mlhy války“, tedy jako předzvěst budoucích rozkolů.
Ustavující zasedání na téma konference se konalo ve středu 22. května 2024 v pražské Libni a zúčastnilo se ho asi 50 prvních příchozích delegátů*ek.
Soudruh z Antimilitaristické iniciativy (AMI) nejprve uvedl, žé téma odporu proti válce a odporu proti kapitalistickému sociálnímu míru doma jsou dvě strany téže mince.
„Mír“ s chudobou doma je úspornou a represivní třídní válkou proti nám, která připravuje vyvraždění naší třídy v předních liniích konfliktů: Rusko/Ukrajina, Izrael/Gaza, Jemen, Írán, a také všude tam, kde se imperialistické bloky obrušují na svých zlomových liniích.
V závěru zazněly řádky z jednoho z našich vlastních článků (Kapitalistický „sociální mír“ je třídní válka! 12. března 2024):
„Válka není dál než v nejbližší továrně na zbraně nebo součástky. Není dál než nejbližší logistické skladiště, dopravní uzel, komunikační centrum. Válka je tam, kde jsou přístavy a letiště, vojenské základny a jejich záložní dobrovolnické stanice. Je to železniční síť a dálnice, obvody, sídliště, města a továrny, kde my jako pracující platíme cenu války v podobě prohlubující se chudoby a množících se úsporných opatření. Zhoršující se podmínky, nižší mzdy a hrozba povolání do armády nebo odvodu.
Ve skutečnosti se nemůžeme hnout z místa, aniž bychom nebyli ve válce, a když si toho všimneme, rétorické zbraně spustí „rozvraceč, extremista, terorista!“. Kapitalismus a jeho státní aktéři nás již svou tolerancí k jejich ekonomickému plánování a jeho sociálním i politickým důsledkům částečně naverbovali do svého destruktivního soupeření.“
Diskuse byla široká a v plné shodě na internacionalistickém stanovisku, že dělníci nemají národ a musí klást odpor všem válkám. Rétorika „kulturní války Západu“, bývá často používaná proti revolucionářům*kám, jako součást obviňování z „westsplainingu“ nebo mluvení „koloniálním hlasem“. Zde na kongresu to však bylo podkopáno příspěvky přítomných ruských a ukrajinských exulantů.
Ruský soudruh ze skupiny Nový Prometheus vysvětloval, jak se sociální mír v Rusku částečně udržoval tím, že se skrýval dopad války. Docházelo ke vyšování mezd dělníků, aby měli pocit zisku. Hovořil také o politice náboru z chudších republik, kdy se dělníkům nabízelo více peněz, než kolik si mohli za svůj život vydělat, a které byly přínosem pro ně, pokud přežili, nebo pro jejich rodiny, pokud zemřeli. Tímto se velká městská centra chránila před přímou zkušeností s vylidňováním a množením pytlů s mrtvolami.
Asi nejpůsobivější byl příspěvek ukrajinského soudruha o zkušenostech ukrajinských dělníků:
„Už není odkud posílat profesionální vojáky. Mohou si vás vybrat na ulici a prostě vás poslat do války. Dřív člověk dostal pár týdnů na přípravu a pak pár dní výcviku. Teď nedostane nic. Můžou ho sebrat a okamžitě poslat na frontu. Takto mobilizovaný člověk nemá ponětí, jak se bojuje, nevydrží ani měsíc, než zemře. Není to válečník, je to prostě jenom chlap odvedený z ulice.“
Na to navázal další ruský soudruh žijící nyní v Německu, který řekl, že opozice v Rusku je omezená. Často se soustřeďuje kolem „mírových“ skupin, z nichž dvě hlavní výjimky jsou KRAS [viz jejich prohlášení vyslané na kongres, protože se ho konfederace nemohla zúčastnit fyzicky] a matky mrtvých vojáků, které se začaly organizovat. Toto prohlášení podpořil a souhlasil s tím i náš ukrajinský soudruh.
Navzdory tomuto slibnému začátku se však organizace od tohoto bodu začala rozpadat. Místa konání byla rušena působením proválečných anarchistů kolem Anarchistické federace (AF) a bylo nutné hledat nové. (1)
Od tohoto okamžiku se začaly formovat dva programy. Skupina zahraničních soudruhů*žek, kteří*é se účastnili*y setkání, zorganizovala při nedostatku termínů a míst konání alternativní setkání na různých místech. My se těšíme na výsledné výstupy jejich činnosti.
Zatímco jsme pokračovali*y v diskusích a setkáních s dalšími různými mezinárodními delegacemi, upřednostnili*y jsme naše skromné zdroje, abychom kde to jen šlo pokračovali*y v revidovaném programu původního, i když nyní zkráceného kongresu. O tom budeme později informovat podrobněji.
ČÁST DRUHÁ
Po slibném začátku ve středu 22. května se zdálo, že ve čtvrtek se vše rozpadne. Po akci pořádané skupinou “Draci místo dronů” přišla zpráva o zrušení místa, protože původní kongresové centrum, bylo pronajímateli znepřístupněno. Ke zděšení delegátů k tomu došlo, přestože vše bylo kryto smlouvou a pronájem byl zaplacen již v únoru 2024.
Právě v tomto okamžiku se různí hostující soudruzi a soudružky rozhodli*y pokračovat v paralelním programu, protože nebyly potvrzeny alternativy. Tato skupina asi 50 lidí si zajistila prostory na pátek, aby mohla zahájit debatu a koordinaci.
Na „oficiální“ kongres bylo pozváno několik desítek převážně anarchistických skupin. Deset z nich se rozhodlo spolupracovat s paralelní skupinou (pro snadnější orientaci si říkala „Samoorganizované shromáždění“ nebo SOA), z toho osm výhradně. Zatímco ne všichni pozvaní se mohli zúčastnit, zbývající, kteří se zúčastnili, se nadále soustředili na víkendový kongres.
Kontext byl pro nezasvěcené těžko pochopitelný, protože všem událostem předcházely výhrůžky a provokace, které donutily organizátory vydat následující prohlášení:
„Organizační tým … dlouhodobě čelí provokacím a sabotážím, které mají zkomplikovat organizaci protiválečných aktivit… sledujeme, jak útoky našich odpůrců nabývají na intenzitě.“
AnarCom přijala rozhodnutí věnovat své omezené zdroje na setkání a diskuse s konkrétními skupinami, které se na nás obrátily, a zároveň čekat na další zprávy o místě konání kongresu.
Po celou dobu jsme zůstávali*y v kontaktu jak s organizačním výborem, tak se soudruhy z Československého anarchistického sdružení (ČAS) a získávali*y poznatky z jejich zkušeností. Od nich jsme se dozvěděli*y:
„Anarchistické hnutí v České republice je již několik let v krizi a na ústupu, včetně rozkolu kvůli válce na Ukrajině. Anarchistická federace (AF) má málo členstva, ale má silné mediální pokrytí a zázemí (autonomní centra, kontakty s bývalými anarchisty, dnes levicovými liberály na univerzitách). Takže když začali*y hlásat proválečnou propagandu, antimilitaristický hlas nebyl slyšet a otrávili*y myšlení mnoha lidí – zejména mládeže.“
Všeobecně panovala shoda, že ztrátu prvního místa konání lze přičíst sektářské (či spíše proválečné partyzánské) sabotáži.
Kromě toho:
„Tento víkend se v Praze konal také Anarchistický festival knihy. Je velmi hojně navštěvovaný, loni jím prošlo asi 2000 lidí. My jako antimilitaristé*tky jsme na něj nebyli*y pozváni, protože ho spolupořádala Anarchistická federace a vystupovali* tam Solidarity collectives se svou proválečnou propagandou“.
Možná se pro ně dělo mnohem víc, než jsme byli zasvěceni. Jako kontext stojí za to připomenout, že Česko je uprostřed voleb pevným zastáncem Ukrajiny, a sousedí se zemí (Slovensko), na jejíhož premiéra byl nedávno spáchán atentát.
V sobotu jsme se mohli*y částečně zúčastnit přesunutého kongresu a participovat na některých některých diskusích. V jednu chvíli tam bylo asi 50 lidí a stánky s publikacemi. Kongres se konal v ekologickém školicím středisku, kde byl zajištěn oběd a zázemí pro další občerstvení. Většinu zdejších účastníků jsme předtím neviděli*y.
Mezi klíčová témata patřily rozkoly v takzvaném hnutí, rozdělení pracující třídy prostřednictvím využívání kulturních válek a ústřední význam akcí naší třídy spíše než našeho individuálního a lokálního úsilí.
Byly zde také sdíleny dobré příklady přímých akcí v některých italských přístavech ve spojení s odboráři – s uznáním naznačených ideologických a byrokratických limitů.
Od středy do soboty se opakovala otázka „co můžeme dělat?“.Navrhli*y jsme, abychom tuto otázku obrátili*y a zeptali*y se sami sebe „co děláme?“.
Na to si můžeme odpovědět především my sami*y v terénu. O zdrojích a možnostech nás budou informovat naše vymezující geografické, politické a sociální okolnosti.
Přetrvávající obavy o bezpečnost vedly k požadavku nepoužívat mobilní telefony ke komunikaci na nedělním zasedání, kterého jsme se nemohli*y zúčastnit, protože jsme neměli* přístup k e-mailovým zprávám, které nás na to upozorňovaly.
Ostatní skupiny po celou dobu pokračovaly ve svém paralelním programu a v době našeho odjezdu pracovaly složky SOA na nějaké formě komuniké. Těšíme se na výsledky činnosti tohoto shromáždění.
My dále pokračovali*y ve spojení s ostatními – možná koalicí ochotných -, abychom z toho vyvodili*y poučení a našli*y společnou řeč pro společné prohlášení, které by se týkalo především válek a skutečného rozkolu v našem hnutí. O pokroku v této věci budeme v příštích dnech informovat podrobněji.
_____________________________________
POZNÁMKY OD ORGANIZAČNÍHO VÝBORU:
(1) Chceme uvést na pravou míru tuto nepřesnost v reportáži od AnarCom. Je nesporné, že vlivem Anarchistické federace (AF) nám byla zrušena středeční akce v Safespace kavárně a došlo i k dalším sabotážím. Co se týče pronajatých tělocvičen pro víkendový kongres, v tomto případě zatím nemáme dost potvrzených informací o tom, kdo stál v pozadí toho, že nám byla vypovězena smlouva s pronajímatelem (základní školou Jeseniova) a nebylo nám umožněno zde kongres uspořádat. S ohledem na předchozí četné sabotáže ze strany Anarchistické federace však v našich úvahám pracujeme také s hypotézou, že i v tomto případě jejich členstvo (a/nebo sympatizující osoby) na události mohlo aktivně působit. Věříme, že brzy ověříme, zda tato hypotéza je nebo není pravdivá. V tuto chvíli to nemůžeme tvrdit s jistotou, ale ani to vyvrátit jako potencionální možnost. S jistotou však můžeme doložit svědectví o předchozích provokacích AF a jejich sabotování anarchistických i protiválečných aktivit.
zdroje překladu: