V rozhovoru pro Transmitter vysvětlují organizátoři*ky Akčního týdne cíl tohoto internacionalistického setkání, i svůj pohled na válku na Ukrajině a na to, jak se k ní staví různá hnutí.
Ve dnech 20.-26. května 2024 plánujete protiválečný akční týden. Co se bude v těchto dnech v Praze dít?
Každý den během tohoto akčního týdne proběhne jiná akce. Budou se konat prezentace, diskuse, sbírky, protesty a různé druhy přímých akcí. Akční týden nevnímáme jako den D, ale pouze jako jeden z momentů v procesu budování revolučně defétistické komunity. Procesu, který zahrnuje výměnu textů a kritik, diskuse, organizaci konkrétních akcí, kontinuitu komunity atd. Doufáme, že se nám podaří vybudovat pevnější vztahy v táboře revolučního defétismu a pokud možno dosáhnout určité úrovně programové centralizace při zachování decentralizace akcí.
Heslo vašeho akčního týdne zní: “Společně proti kapitalistickým válkám a kapitalistickému míru!” Co chcete tímto sloganem říci? Proč spojujete odpor proti kapitalistickým válkám s odporem proti kapitalistickému míru?
Válka a mír nejsou protikladné, jsou součástí stejného cyklu destrukce a obnovy. To, co má buržoazie na mysli, když mluví o míru, je ve skutečnosti stav třídní války proti proletariátu nebo jinými slovy status quo kapitalistického vykořisťování. Logikou expanze trhu, která je neodmyslitelnou vlastností kapitalistického cyklu výroby a směny zboží, je každá kapitalistická frakce nucena soupeřit s ostatními. Když už není možné rozšiřovat trh nevojenskými prostředky, nastupují na jejich místo prostředky vojenské. Ve skutečnosti lze období kapitalistického “míru” charakterizovat jako období příprav na válku – zbrojní výroba, nacionalistická propaganda, vytváření buržoazních aliancí. Když sociálnědemokratické síly volají po “míru”, vyzývají proletariát, aby byl vděčný za to, že válečné krveprolití skončilo, a aby se smířil s pokračováním buržoazní nadvlády a kapitalistického vykořisťování. To, po čem voláme my, není mír, ale třídní boj proti našim vykořisťovatelům. Chceme přeměnit kapitalistickou válku v občanskou válku za globální komunistickou revoluci.
Chcete na konci Akčního týdne uspořádat mezinárodní protiválečnou konferenci? Co je cílem této konference?
…Internacionální konference, na které se pokusíme přejít od teoretických záležitostí ke koordinaci konkrétních protiválečných aktivit.
Zveřejnili jste seznam skupin a organizací, které zvete, poměrně hodně z nich je anarchistických. Je tato konference organizována anarchistickým prostředím a pro anarchisty?
Nesouhlasíme s rozdělením revolučního hnutí na ideologické “rodiny” “anarchismu” a “marxismu”. Ve skutečnosti považujeme tento historický konflikt za výraz snahy sociálnědemokratické tendence kooptovat revoluční hnutí. Pro nás existuje jediná zákopová linie mezi revolucí a kontrarevolucí, která protíná obě “rodiny”. Skupiny a organizace byly k účasti přizvány především na základě svých revolučně-defétistických postojů a praxe.
Je pravda, že jsme nepozvali*y žádnou z “nejznámějších” takzvaných “levě-komunistických” velkých organizací, které existují již desítky let a často se označují za “revoluční prostředí”. Pro nás to není otázka sektářství, ale stanovení kritérií, která umožní konstruktivní diskusi a postup v úkolu propagovat revoluční defétismus a podporovat jeho rozvoj jako nedílné součásti proletářského hnutí. Trváme na tom, že potřebujeme skutečnou diskusi, a ne jen vzájemné naslouchání příspěvkům, aniž bychom byli*y schopni*é dospět k nějakému společnému bodu.
Na základě toho, co víme a co jsme již vyzkoušeli*y při konfrontaci s protiválečnou činností některých takzvaných “levě-komunistických” skupin a organizací, máme dojem, že jejich cílem není vybudovat skutečné společenství boje, ale vybudovat pseudostranu, navíc masovou, po vzoru historické bolševické strany, která rámovala proletářské revoluční procesy a vyprázdnila rozvratnost našeho třídního hnutí.
Samozřejmě neočekáváme, že všechny skupiny pozvané na Akční týden budou programově na stejné úrovni. Jsme si vědomi*é, že kritika kapitalismu některých organizací není stejně rozvinutá a prohloubená. Doufáme však, že jim prostřednictvím diskusí a společné praxe umožníme dosáhnout vyšší, dialektičtější, a tedy radikálnější úrovně uchopení reality světa založeného na vykořisťování, a tím otevřeme možnost společného boje.
Hned po útoku Ruské federace na Ukrajinu v roce 2021 začalo poměrně hodně anarchistů a levičáků ze střední a východní Evropy podporovat ukrajinský odpor proti ruské okupaci. Někteří se dokonce přidali k ukrajinským ozbrojeným silám. Tito anarchisté a levičáci vysvětlovali západnímu levicovému publiku (které má jen malé znalosti o situaci v těchto zemích), že být levicový a pokrokový ve střední a východní Evropě znamená podporovat vojenskou obranu Ukrajiny. Jaký je váš postoj k těmto postojům?
Nenazýváme se “pokrokovými” ani “levicovými”, protože tato označení neznamenají nic jiného než pokrok kapitálu a “levicovost” kapitálu. My však tento postoj zcela odmítáme a tyto takzvané “anarchisty”, kteří podporují jednu stranu v meziburžoazní válce nebo se dokonce přímo účastní její armády, považujeme za naše nepřátele a za součást státu. Zcela odmítáme i představu, že je to jaksi přirozený postoj anarchistů ve střední a východní Evropě, protože mají k válce blíže. Jako důkaz opaku můžeme uvést skupinu “Assembly” z Charkova, která leží přímo na zákopové linii a je neustále bombardována, a která s námi sdílí revolučně-defétistické postoje vůči oběma stranám války.
V Německu, Polsku, a pokud víme, tak i v České republice, existuje výrazný odpor proti vojenské podpoře Ukrajiny a přerozdělování veřejných prostředků armádě. Tato opozice je kulturně a politicky většinou pravicová, její členové často sympatizují s Ruskem a Putinem. Jak by podle vás měla levice, která se staví proti “kapitalistickým válkám a kapitalistickému míru”, s těmito hnutími jednat?
Ve východní Evropě je “populistická” pravice novou “levicí” – poté, co se klasické sociálnědemokratické / “socialistické” strany staly straníky “úsporných opatření” – nastoupily nacionalistické strany (včetně poststalinských “komunistických stran”), aby se staly účinnějším výrazem historické sociální demokracie. Tato hnutí směřují skutečný hněv proletariátu proti zhoršování životních podmínek k volební podpoře, zbytečným krotkým demonstracím, násilí malého rozsahu proti imigrantům atd. Alespoň v České republice nevíme o žádných projevech autonomní proletářské perspektivy v těchto hnutích. Pokud nějaký takový projev uvidíme, můžeme se pokusit zasáhnout, prosadit rozpory atd. bez ohledu na to, který politický proud se je snaží kooptovat. Například hnutí Gilets Jaunes (Žluté vesty) ve Francii bylo na samém počátku také nějakým způsobem zarámováno pravicí.
V některých radikálně levicových kruzích se objevuje názor, že s ohledem na riziko nové světové války je třeba vytvořit nový “Zimmerwald”, což odkazuje na setkání disidentských frakcí evropských sociálně demokratických stran v roce 1915. Má být vaše setkání jakýmsi novým “Zimmerwaldem”?
Ne. Považujeme to pouze za první krok v rozvoji společné bojové činnosti mezi zúčastněnými skupinami. Cílem není formálně a uměle vytvořit “novou internacionálu”, i když při organizování se na mezinárodní úrovni nějak přispíváme k prosazení, povzbuzení a strukturování skutečného mezinárodního proletářského revolučně-defétistického bojového společenství. Tímto způsobem je zřejmé, že postoje účastnických skupin k válce musí být jednoznačně revolučně defétistické. S válečnými štváči nediskutujeme!
Pokud jde o váš odkaz na “Zimmerwald”, rádi*y bychom uvedli*y několik věcí, které budou jistě kritizovány samozvanými “levě-komunistickými” skupinami. Rádi*y bychom zdůraznili*y, že Zimmerwaldská konference a Manifest, který z jejích debat vzešel, není v žádném případě výrazem revolučního hnutí. I když je obecně považován za samotný výraz rozchodu s Druhou internacionálou a jejího kontrarevolučního a proválečného postoje, musíme trvat na tom, že z revolučního hlediska nešlo o nic jiného než o pokus dát Druhou internacionálu znovu dohromady, zachránit ji, aby mohla pokračovat ve své sociálně demokratické, a tedy kontrarevoluční politice. Nedůsledný a pacifistický Manifest zimmerwaldské konference nevolá po revoluci; po přeměně buržoazní války ve válku třídní. Vyzývá k míru a návratu k normálu. Normality vykořisťování a bídy…
Někteří komunističtí bojovníci, kteří se setkání zúčastnili, s ním však nesouhlasili a odmítli Manifest podepsat. Snažili se formulovat jinou perspektivu než buržoazní mír: obrátit zbraně proti důstojníkům, organizovat dezerci, bojovat proti vlastní buržoazii, sbratřit se s proletáři z armád protivníka… přeměnit občanskou válku v mezinárodní revoluční válku. A to v rozporu s kontrarevolučním programem Internacionály a jejích různých členských stran.
Proto je pro nás chybou označovat Zimmerwaldskou konferenci jako takovou. Nechceme se účastnit “nového Zimmerwaldu”. Naopak se samozřejmě s velkým nadšením podílíme na skutečném pokusu o organizaci revolučně- defétistických sil proti válce a proti kapitálu!
Situace, ve které žijeme, je děsivá. Roste riziko globálního vojenského konfliktu, a přitom není vidět žádná síla, která by se postavila proti militarizaci a válce na globální úrovni. Co by za těchto podmínek mohlo být výsledkem vašich aktivit v Praze?
Jak již bylo odpovězeno výše, jedná se o první krok v praktické koordinaci militantních aktivit mezi skupinami, které se staví proti všem stranám války a proti válce i kapitalistickému míru. Nemůžeme spekulovat, jaký bude výsledek.
Historie nám ukázala tolik, že proletariát nikdy nepovstal ve jménu “velkých důvodů”, ale naopak, že mnoho “bezvýznamných” důvodů či záminek může zapálit to, co existuje pod jhem generálního kapitálu, a zapálit celý svět a jeho společenské vztahy. Stačí se podívat na 1. světovou válku a na to, jak byli tehdejší revolucionáři pesimističtí před roky trvajícími jatky a vzájemným zabíjením proletářů pod krvavými prapory “svých” národů a buržoazie. A najednou, v roce 1917, prolomila závoje nevědomosti a podřízenosti, postavila se černému slunci kapitálu, naše třída povstala a začala se snažit smést a zničit to, co nás ničí…
Nikdy nezapomínejme, že revolucionáři*ky nevyvolávají revoluce z vlastní vůle, ale když se rozvíjí revoluční dynamika, je povinností revolucionářů*ek podílet se na ní, účastnit se jí, podněcovat hnutí, objasňovat cíle a úkoly, odstraňovat zmatek v řadách bojujícího proletariátu. Uudávat směr ke zrušení kapitalistické noční můry!
- Tento rozhovor byl původně publikován v Transmitter magazínu